Malé krajkářské katastrofy

Cože? Katastrofy? A krajkářské? Tady se někdo zbláznil – co se vám asi tak může při paličkování stát... Maximálně se píchnete o špendlík nebo se vám zamotají paličky, ne? No ano, to všechno se přihodit může. Ale je tu ještě celá řada dalších situací, které byste možná nečekali, a přesto se mi skutečně staly. Dobrá zpráva je, že téměř každé z nich bylo možné zabránit.

Tak se pojďte podívat, co všechno jsem (mimo jiné) vyvedla:

• Krajku mi sežral vysavač
• Rozbila jsem vajíčko
• Došla mi niť
• Pustila mi barva
• Na krajce se objevily rezavé skvrny
• Zvolila jsem špatnou velikost
• Zapomněla jsem něco upaličkovat

Krajku mi sežral vysavač

Chápu, že to zní šíleně, ale stalo se. Na soutěž v italské Gorizii jsem chystala tři kapkovité motivky (paisley), které jsem chtěla našít na kabelku. Tu jsem ušila z takové silnější potahové látky, ze které jsem vypárala kousek tmavě modré žinylky, která tvořila útek této tkaniny. Žinylku jsem zapaličkovala do krajky a k ní jsem přidala několik dalších přízí, tak aby barevně ladily s tou látkou. Použila jsem také jednu buklé pletací přízi. 

Po upaličkování krajky jsem nechala asi 30 cm této buklé příze viset s tím, že ji později vespod zapošiju. Jenže. Čekala jsem návštěvu, takže jsem vystartovala s vysavačem. Ve snaze vysát také prach na komodě jsem se s trubkou vysavače jen tak ochomýtla kolem hotové krajky, resp. kolem toho jejího chvostu z buklé příze. A bylo to tedy hodně rychlé. A ne, krajku jsem z pytlíku vysavače nelovila, upaličkovala jsem novou.

Až budete stejnou krajku podle podvinku Paisley motiv paličkovat, pozor na vysavač! :-)

Rozbila jsem vajíčko

Ano, bohužel, zavrhla jsem plast, to mám za to. Tato sada velikonočních vajíček je mezi krajkářkami velmi oblíbená. Mám je v e-shopu sice pojmenované jako Černobílé kraslice, ale stejnou sadu jsem upaličkovala i s modrým podkladem. Použila jsem vyfouknuté skořápky obyčejných slepičích vajec. Nedávno jsem si chtěla tyto kraslice znovu nafotit – a stalo se. Jedna ze skořápek se mi rozsypala v ruce. Naštěstí až po vyfocení.

Před lety jsem sice plastová vajíčka zavrhla (on v nich také zdaleka nebyl takový výběr jako dnes), ale možná to není zase tak špatný nápad. Nejen kvůli tomu, že se nerozbijí, ale hlavně jsou všechna přesně stejně velká a stejně tvarovaná, což může být při navrhování docela výhoda. 

Došla mi niť

Tohle je dost nemilá věc. V rámci studia v Německu jsem si během jednoho z kurzů navrhla určitou kompozici podle zadání. Byly mi přiděleny dvě barvy, ze kterých jsem měla krajku upaličkovat, červená a tyrkysová. V kurzech jsme po celou dobu pracovaly s bavlněnými nitěmi Venne ve 12 odstínech, které měly odpovídat tzv. Küppersově barevnému kompasu (na obrázku). Můj návrh sestával z pěti kapkovitých prvků a při paličkování třetího mi moje tyrkysová začala docházet. Měla jsem informaci o tom, jaké číslo barvy by to mělo být, ale když jsem zabrousila do e-shopu, našla jsem pod stejným číslem odstín, který byl zjevně úplně jiný. Když jsem hledala podle názvu, těch „tyrkysových“ (psáno německy, francouzsky i kdovíjak jinak) tam bylo mnohem víc. Barvy na monitoru vypadají jinak než ve skutečnosti, jak známo. Šance zakoupit stejné nitě osobně byla v době covidu nulová, takže jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jednu cívku objednala. No a když dorazila, nestačila jsem se divit, jak moc se liší od té, kterou jsem potřebovala. Jestli byla chyba v čísle, nebo bylo číslo správně a lišily se jen šarže, to už se nedozvím.

Upaličkovat znovu i ty první tři kapky jsem také nemohla, protože by mi nitě pravděpodobně ani tak nevystačily, a navíc na to nebyl čas, domácí úkol jsem musela k určitému datu odevzdat. Takže nezbylo, než krajku dokončit s tím, co jsem měla. A takhle to dopadlo :-(.

Pustila mi barva

I tomuto nadělení jsem mohla předejít – kdyby mě bylo napadlo, že se něco takového může stát. To si člověk koupí růžové skleněné perličky, ale nedojde mu, že jsou ve skutečnosti bílé a ta růžová je jen takový barevný povlak. Který navíc reaguje s tužidlem (tedy lakem na vlasy). Takže všechno v pohodě, až do okamžiku, kdy jsem hotovou krajku nastříkala lakem na vlasy. Pak už jsem mohla jen pozorovat, jak se rozpouštějící barva z perliček pomalu zapíjí do nití. A aby toho nebylo málo, podobně (i když s trochu menší intenzitou) reagovaly ty fuchsiové flitry.

Výsledek můžete vidět na fotografiích. Kolem tohoto Růžového srdíčka se toho ostatně dělo mnohem víc, jak si můžete přečíst zde.

Na krajce se objevily rezavé skvrny

Příčinu toho, co se stalo, vlastně neznám. Mám jen podezření, že se jedná o cosi jako polétavou rez. Krajku jsem paličkovala někdy v polovině devadesátých let, měla jsem ji několik měsíců na stolečku v obýváku (pod sklem). Jakmile se narodila dcera, sklo jsme schovali a dečka skončila v krabičce ve skříni. Když jsem ji teď, po téměř 30 letech vytáhla, nestačím se divit, jak je flekatá. Není to jediný kousek, na kterém jsem něco takového našla u sebe, a viděla jsem podobný problém i na cizích krajkách, dokonce i na výstavách. 

Pochybuji, že by se něco takového dalo vyčistit. Pokud existuje něco, co by vyčistilo rez, asi by takové čištění nepřečkala zase ta krajka. Takže co s tím? Jedině asi nepaličkovat z bílých/světlých nití...

Zvolila jsem špatnou velikost 

Tato chyba není na první pohled vidět. Jedná se o návrh z kurzu Tvary, kde jsme měli zadaný určitý počet prvků, které bylo potřeba nějak uspořádat do prostoru o velikosti 20 × 20 cm. Kreslila jsem tedy na čtverečkovaném papíře. Doma jsem si pak chtěla podvinek nakreslit ještě přesněji, aby mi u toho šikmého plátna pěkně vycházelo píchání, zpracovala jsem si ho tedy znovu v programu knipling. Vše šlo dobře, až na to, že jsem při tisku ponechala výchozí okraje 1 cm na každé straně. Můj podvinek pak měl rozměr 19 × 19 cm, což jsem bohužel zjistila až po dokončení krajky. Odchylka prostě nebyla tak velká, aby bila do očí. Takže znovu...

Něco jsem zapomněla upaličkovat

Symetrické věci jsou krásné, ale také zrádné, pokud tu symetrii nějak narušíte. Jako třeba já tady u tohoto srdíčka z kurzu Pásková krajka 1. Jedna hloupá zapomenutá pikotka – a je vymalováno. Asi bych ji tam mohla zkusit nějak „nafejkovat“ jehlou a nití, ale mohlo by to nakonec dopadnout ještě hůř, tak to raději nechám tak.

Tak to by byly ty „malé“ krajkářské katastrofy. No, malé. Jak se to vezme, někdy by člověk brečel, kdy se mu něco takového podaří. Na ty „velké“, při kterých může stříkat třeba i krev, se podíváme v některém z příštích článků.

Článek napsala: Dana Mihulková, majitelka e-shopu, návrhářka vzorů na paličkování, lektorka paličkování